Plazma TV vs. LCD TV
Zásadní rozdíl mezi plazmovým a LCD televizorem spočívá ve způsobu, jakým je produkováno světlo. Když pomineme technické detaily, plazmové televizory používají aktivní způsob, kdy každý bod obrazovky je samostatným zdrojem světla. Naopak vrstva z tekutých krystalů LCD televizoru žádné světlo nevydává, jelikož to má na starosti světelný zdroj, kterým panel je podsvětlen.
Jestliže nevíte, co si koupit a chcete malý televizor do 37" máte po starostech. Nejmenší aktuálně prodávaná plazma má 37", tudíž jestliže chcete něco menšího můžete přestat číst. Váš nový televizor (pomineme-li CRT televizory) bude s LCD displejem.
Pokud jste se rozhodli pořídit si televizor s obrazovkou do 46", zde je rozhodování složitější, zde již LCD i plazma nabízí cenově zajímavé modely, takže zde bude záležet na vašich preferencích. Ve velikostech nad 46“ pro změnu vévodí plazma. LCD modely větších úhlopříček samozřejmě existují, zatím jsou to ale nákladnější modely, které jsou spíše ukázkou schopností výrobce a směru, kam se bude v budoucnosti LCD technologie ubírat. Nicméně zde je nutno podotknout, že koupí takového špičkového modelu určitě nic nezkazíte.
Dřívější generace LCD televizorů měly velké problémy se změnou jasu a barev, pokud jste se na televizor nedívali přímo. Nyní k barevným změnám nedochází, nicméně u některých televizorů stále jsou určité změny jasu a barev pozorovatelné. Aktuální hodnoty udávané značkovými výrobci u nových generací LCD televizorů už přesahují 170º (často jsou 178º). K drobným změnám barevnosti stále může docházet, ale většinou až při pohledu z nepoužitelného pozorovacího úhlu. Modely „neznačkových“ výrobců bývají stále osazeny LCD panely starších generací, takže případná kontrola na prodejně je nutností (problematický pohled je zespodu). U plazmových televizorů tento efekt nenastává. Z jakéhokoliv viditelného úhlu je obraz stejně barevný a kontrastní.
Technologie plazmy nabízí mnohem rychlejší reakční čas při změnách barvy, tj. bez ohledu na rychlost změny obrazu je teoreticky obraz stále ostrý. LCD technologie byla původně určená pro monitory k počítači, tj. pro zobrazení dat, nikoliv videa. Novější generace LCD uvádějí čas změny jasu často kratší než 8 ms (už i 3 ms). Bohužel jde většinou o hodnotu změny z bílé na černou. Reálná hodnota, kdy změna není úplná, bývá horší. Chyba se potom projevuje rozmazáním a zpožděním obrazu viditelným především v akčních scénách, u sportovních přenosů nebo u vodorovně běžících titulků. Velmi zde záleží nejen na kvalitě displeje, ale především na elektronice zpracovávající obraz. Kvalitní LCD televizory vyšších modelových řad si s daným problémem dokáží poradit již na výbornou.
U dřívějších generací plazmových televizorů docházelo při delším statickém obraze k tzv. vypalování bodů, kdy došlo k nevratným změnám v úrovni jasu jednotlivých bodů plazmového televizoru. Například dlouhodobě přítomné logo televizní stanice po čase již zůstalo v obrazovce natrvalo vypálené. Naštěstí elektronika v novějších generacích plazmových televizorů již dokáže tento jev eliminovat. Novější generace plazmových televizorů používají například tzv. Pixel Shifting, což je neznatelný posun obrazu v pravidelných intervalech, aby nedocházelo k vypalování bodů.
U LCD televizorů tento jev nehrozí. Zde se naopak vyskytují tzv. mrtvé body, které potom svítí stále. I u moderních LCD televizorů značkových výrobců na prodejnách můžete někdy nalézt například červeně svítící body, které již barvu nezmění a zůstávají neustále přítomny při jakékoliv změně obrazu.
Upozornění pro hráče. Hodláte-li často televizor využívat ke hraní her (ať již připojený k počítači, nebo konzoli), je u plazmového televizoru přece jen jisté riziko, že vám například při častém závodění ve virtuálním autě zůstane tachometr na obrazovce přítomný natrvalo.
Délka života plazmového televizoru je doba, za kterou jas klesne na polovinu své původní hodnoty. Stejně tak je uváděna životnost u LCD televizorů; i zde dochází k poklesu výkonu světelného zdroje. Ten se dá u LCD sice vyměnit, nicméně u LCD a plazmových televizorů poloviční hodnota průměrně udávané životnosti 60 000 hodin (tj. 30 000 hodin) odpovídá při průměrném sledování televizoru 4 hodiny denně 20 rokům používání. Panasonic u plazmových televizorů aktuálně uvádí dokonce 100 000 hodin. Je tedy zřejmé, že morální životnost obrazovky je mnohem nižší než udávaná životnost technická, tzn. další televizor si nejspíš pořídíte dříve, než vyprší životnost toho stávajícího. Pro srovnání: životnost klasické CRT obrazovky je kolem 25 000 hodin.
Při běžném denním osvětlením obrazovka plazmového televizoru odráží okolní osvětlení. I když mají moderní plazmové modely sklo obrazovky pokryté antireflexní vrstvou, obraz televizoru působí tmavě a odraz vnějšího světla působí, že obraz vypadá našedlý. Za denního jasného osvětlení tedy obraz na LCD televizoru vypadá jasněji. Tento efekt je zřejmý často i na prodejnách, kde hodnota okolního osvětlení je o hodně vyšší, než hodnota osvětlení u vás doma.
Každý plazmový televizor má skleněný panel, kterým vzdáleně připomíná klasické CRT televizory. Naopak sledujete-li film večer v zatemněné místnosti, vyniknou přednosti plazmy. Obraz je jasnější, s větším barevným rozsahem a černá bude skutečně černá. U LCD televizoru, vzhledem k nutnosti posvícení displeje, zpravidla černá nikdy není úplně černá (efekt se projeví především v tmavých filmových scénách v zatemněné místnosti). S tímto problémem si dokáží poradit až nejnovější LCD televizory s LED posvícením (např. Samsung), které jednoduše dokáží podsvětlení v určeném místě (kde je potřeba černá) vypnout.
Další nectností LCD bývá menší rozsah barev (např. 6 000 000), což se projevuje přítomností proužků u barevných přechodů. Tato vyšší barevná strmost je na první pohled při běžném vysílání líbivá (obraz je barevnější), ale zobrazené barvy nejsou většinou věrné (např. pleťová barva). U novějších a dražších LCD televizorů však už bývá tato nežádoucí vlastnost potlačena. Televizory nabízí nastavení sytosti barev, tudíž si lze doladit nastavení podle osobního vkusu. Přesto zvláště u levnějších televizorů má ve stejné cenové kategorii často navrch plazma, která tmavé scény, odstíny šedé a barevné přechody dokáže zobrazit věrněji.
Pokud budete srovnávat hodnoty kontrastu, činíte tak zbytečně, neboť u obou technologií jej měří výrobci jinak. Navíc výrobci LCD televizorů často s oblibou uvádí hodnotu tzv. dynamického kontrastu, kdy LCD televizor v tmavých scénách ztlumí posvícení, aby dosáhl lepší reprodukce černé a naopak v jasných scénách zapne posvícení na maximum.
Přestože štítková špičková spotřeba u plazmy je často až dvakrát vyšší než u LCD televizoru stejné úhlopříčky, ve skutečnosti to není pravda. Spotřeba plazmového televizoru je závislá na jasu zobrazované scény; u světlých obrazů se může u 42" televizoru pohybovat na hodnotě 280 až 400 W (dle modelu), ale u tmavé noční scény může být i nižší než 100 W. U LCD televizoru je spotřeba stále stejná, neboť podsvícení je konstantní – kolísat může jen při zapnutém dynamickém kontrastu. U většiny plazmových i LCD televizorů najdete tzv. ekologický provoz, kdy dojde ke ztlumení jasu televizoru a tím ke snížení spotřeby televizoru. Zde je nutno se zmínit, že spotřebu se snaží výrobci snižovat i používáním novějších technologií a například Panasonic nepoužívá v aktuální generaci plazmových televizorů již olovo.
Přesto se dá říci, že pokud chcete televizor na večerní sledování filmů, tak plazmový televizor je vhodnější. Naopak budete si sledovat televizní vysílání především za dne a chcete televizor umístit naproti oknu, tak bude vhodnější pro změnu LCD televizor, ale i zde existují v obou táborech výjimky.
